S pěstounskou péčí na přechodnou dobu se v České republice začalo roku 2013. Vláda novým zákonem zřídila pozici profesionálních pěstounů, aby dosáhla klíčového cíle: nabídnout alternativní péči rodinného typu zranitelným nejmenším i starším dětem, které by jinak skončily v ústavech, protože jejich rodiče na péči nestačí.

Pokud se člověk rozhodne stát pěstounem, musí nejdříve projít velkou přípravou. Je prověřováno jeho soukromí a pokud je vše v pořádku, prochází dotyčný výcvikem a nakonec je po schválení zaregistrován jako placeny pěstoun. V České republice nyní máme přes 400 pěstounů na přechodnou dobu, jejichž povinností je kdykoli přijmout děti do okamžité péče. O dítě či děti potom pečují po dobu maximálně jednoho roku, během něhož se hledá pro dítě trvalé řešení. Některé děti se vrací do svých rodin a některé jsou umístěny do dlouhodobé pěstounské péče či adopce.

Jelikož víme, jak neblahé důsledky má institucionalizace na dětský vývoj, Lumos tento postup nejenom uvítal, ale podporovali jsme i vypracování tohoto zákona. Pozitivně také reagovali někteří odborníci, zástupci neziskového sektoru, novináři a politici.

Ale během posledních tří let se na adresu pěstounské péče na přechodnou dobu kromě pozitivních ohlasů ozývají i hlasy kritické, které vyjadřují nejen obavy, ale vznášejí různá obvinění. Někteří lidé se k tomuto systému staví velmi odmítavě a dokonce ho chtějí zrušit.

Tvrdí, že pěstounská péče na přechodnou dobu je „kšeft“ a že se jí pěstouni věnují jen kvůli penězům. Tito kritici říkají, že je tato péče nekvalitní a že najít pro děti v pěstounské péči na přechodnou dobu řešení během jednoho roku není možné, takže děti často musí do ústavu nebo k dalšímu pěstounovi na přechodnou dobu. Velmi často a dokonce i od svých přátel slýchám, že je to snadná práce – člověk sedí doma a bere plat bez ohledu na to, zda má nějaké dítě v péči, či nikoli. „Takový pěkný, lehce nabytý příjem,“ řekl můj kamarád. Navíc prý slyšel, že pěstouny ve velkém nabírají na úřadech práce mezi dlouhodobě nezaměstnanými.

Znám mnoho pěstounů a znám problémy, které řeší. Proč to dítě stále pláče? Proč se bojí lidí? Co prožilo? Co pro něj můžu udělat? Proto jsme se já i jiní vždy stavěli proti negativním tvrzením. Ale měli jsme problém. Neexistovala výzkumem prokázaná fakta, která by naši důvěru v nový systém zaštítila.

Nyní tato fakta máme a mluví velmi jasnou řečí.

Lumos připravil podrobný průzkum mezi pěstouny na přechodnou dobu, kterého se zúčastnilo 192 z nich, což je 45 % všech registrovaných pěstounů na přechodnou dobu v zemi. Celý průzkum najdete zde http://czech.wearelumos.org/media-centre/publications.

Typický pěstoun je vzdělaná čtyřicátnice, která někdy pracovala v pečovatelské profesi (v mnoha případech pečovala či učila děti). Žije v domácnosti s partnerem a protože má ráda děti, rozhodne se využít možnosti pustit se do výkonu pěstounské péče na přechodnou dobu, což považuje za smysluplnou a zajímavou práci.

Pěstouni na přechodnou dobu mají nějaké dítě v péči průměrně po 90 % času, za který jsou placeni. Děti u nich zůstávají v průměru více než šest měsíců a pro naprostou většinu (97 %) z nich se daří nalézt řešení rodinného typu. To platí i pro značný počet dětí se zvláštními potřebami, např. abstinenčními příznaky. Kritici mylně tvrdí, že o takto znevýhodněné děti se mohou postarat pouze ústavy.

Pěstouni obecně nejsou lidé hledající snadné živobytí. Dělají tuto práci, protože mají rádi děti a jejich osud jim není lhostejný.

Závěrečná zpráva z výzkumu netvrdí, že by situace nemohla být lepší. Ale získané poznatky ukazují, že pěstounská péče na přechodnou dobu je účinný – a nákladově efektivní – systém, který dětem dobře slouží. Snížení platu pěstounů či jeho vyplácení pouze za dobu, kdy má pěstoun dítě skutečně v péči, by se promítlo do zhoršení kvality péče.

Ohroženým dětem v České republice by lépe posloužilo zintenzivnění podpory biologických rodin s cílem, aby si děti nechávaly, a – kde to není možné – aktivní vyhledávání a zapojování dalších přechodných i dlouhodobých pěstounů stejných kvalit, jaké měli ti, které jsme poznali v rámci výzkumu.